Léčivé hry u nás doma

Jmenuje se Aletha Solter, je to psycholožka a je autorkou pěti knih, z nichž mne nejvíce zaujala "Attachment play". Bohužel zatím nebyla přeložena do češtiny a já se teprve chystám se skrze knihu prokousat. Naštěstí je kolem mne pár dobrých lidí, kteří už obsah dobře znají a jsou ochotni se podělit. Kniha pojednává o léčivých hrách, kterými lze řešit řadu "výchovných potíží" bez nutnosti používat v přístupu k dítěti systém trestů a odměn. Od kamarádky jsem dostala tip na pár dobrých osvěžujících her (díky, Maruško). Už je doma několik týdnů poctivě hrajeme a moc nás to baví.

Hruška a červ
Hru u nás hraje hlavně táta s pětiletou vílkou. Začátek je více než příjemný: lehne si do postele. Vílka na něj začne hromadit deky a polštáře tak, aby byl dobře zabalený, ale mohl dýchat. Tak se vytvoří hruška.

 Vílka se stává červem a začne po hrušce lozit, přelézat ji a okusovat. Hruška u toho volá o pomoc, aby ji červ nechal, že ji celou sežere. Je u toho vždy hromada smíchu, smějeme se nakonec úplně všichni.

Hra dobře uvolní nakumulované napětí, pomáhá k dosycení potřeby kontaktu, potřeby jakéhosi přetahování, dlachnění, lození, otírání se. Pravidlem je, že hru ukončuje dítě. Poprvé to bylo snad nejdelší, vílka to vydržela ke 20 minutám. To byla hruška už dočista dovalchovaná až na samotný ohryzek. Postupně se délka hry snižovala až třeba na 5minut. Vílka je po hře celá uřícená a všímám si, že pak na nás bývá milejší a mnohem méně fyzicky atakuje svoji mladší sestru.

Nedělej to.
Je to hra na opaky. Já říkám, co vílky nemají dělat. Např.: "Nesedej si na zem." "Nesahej si na hlavu." "Neskákej." Úkolem je udělat zakazovanou činnost. Takže vílky si sednou na zem, sáhnou si na hlavu a nebo skáčou. Moc se u toho smějí a baví je to nekonečně dlouho, až mi docházejí nápady, co ještě nesmí dělat. Je to legrace pro celou rodinu a rádi ještě přidáváme průpovídky typu: "Ty neumíš poslechnout?" "Co jsem ti říkala?" "No, to snad není možné, nedělej to!" Vždý následují salvy smíchu. Doporučujeme.