Starší vílka se vždy zastaví, když procházíme kolem květinářství. Zajímají ji vystavené kvetoucí rostliny, jak se nazývají a kolik stojí. Čteme názvy a částky na štítcích a nebo se doptáváme paní květinářky. Vílka s sebou nosívá svoji malou peněženku s opravdovými penězy.
Počítáme, kolik kytiček by si mohla koupit a které z nich. Láska je to věru velká, a tak nám doma přibývá jedna rostlinka za druhou. Za oknem už máme menší jarní zahádku.
Vílka si květinky sama opečovává, zalévá...
...a odstřihuje nepěkné lístky.
K tomu patří i zjištění (neobejde se bez slziček a několikaminutového ječení), že např. pomněnka nepotřebuje tolik vody jako primulka nebo narciska.
Brzy se bude muset vílí matka dočíst na internetu či v moudré literatuře, jak a kam rostlinky přesadit, aby se jim dál dařilo dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat