Dvacetiměsíční vílka ráda chodí každý den do svého šatníku, kde loví možné i nemožné kusy oblečení, které na sebe následně obléká. Scénář bývá zpravidla tentýž: po deseti minutách ticha následuje úporné hekání. Když doběhnu na místo, odkud zvuky přichází, najdu vílku ve zkroucené pozici. Snaží se vysvobodit nohy z úzké nohavice kalhot, do které, nevím jakým kouzlem, obě nasoukala. Jindy ji zase vyprošťuji třeba z kalhotek starší vílky, do kterých se celá navlékla přes díru určenou pro nohu. Celá show bývá zakončená mým ukládáním rozházených svršků zpět do šatníku s vědomím, že za pár hodin nás to čeká nanovo.
Rozhodla jsem se vše zjednodušit a sobě ušetřit práci a nervy. Vyberu volné tričko, kalhoty se širokými nohavicemi a v pase do gumy, širší ponožky a boty. Oblečení volím takové, aby se co nesnadněji malé vílce oblékalo.
Věci uložím do jedné z poliček v pokoji, aby je měla vílka dobře dostupné.
Když projeví zájem o oblékání, navedu ji k připravené poličce a společně věci prozkoumáme. Vílka má chuť oblékat si kalhoty "sama".
Sleduji ji a ve správný okamžik jen navádím druhou nohu do správné nohavice.
V oblékání je zručná a za chvíli má kalhoty na sobě.
S botama mě předběhla, už měla vybrané jiné.
Žádné komentáře:
Okomentovat