Jarní počasí nás často tahá ven a hlad zase nutí vracet se domů. Návraty však mohou být pro matku dvou vílek zdlouhavé, zejména má-li prázdný žaludek. Mohla bych drapnout (rozuměj rychle či hbitě chytit) nic netušící děvčátko pod paži a rychlostí blesku být doma. Jenže toho nářku, kolik by u toho bylo. A proto máme v repertoáru pár her, u kterých se nikdo nezlobí a hlavně nás o něco rychleji přiblíží k domovu.
1) Tady bydlíme?
Po ulici chodíme ode dvěří ke dveřím a já se u každých ptám: "Tady bydlíme?"
A vílky hlasitě volají: "Né!"
"A tady?"
"A tady bydlíme?"
"Né!"
Někdy z legrace zamířím do špatných dvěří a pak se smějeme, že jsem popleta.
A jindy si hrají na poplety ony. Variací je mnoho a záleží už na naladění každého z nás, jak hru pojmeme či pozměníme. (Varování pro tiché povahy: Hra je hlučná a kolemjdoucí nechápavě sledují, o co jako jde.)
2) Sochy
Po cestě domů (nejraději ve výklencích a na schodech) se vílky zastaví a zamrznou v pohybu.
Představují sochy. Já mám za úkol je obdivovat a prohlížet si je. Často mají na sobě nějaké tlačítko (to je jasný), které když zmáčknu, sochy se začnou pohybovat.
Po chvíli hýbání se na mě vrhnou a já volám "To nejsou sochy, to jsou moje děti!" A tak stále dokola, dokud nejsme doma.
3) Schovka po cestě a její upgrade
Vílky běží kousek napřed a schovávají se ideálně do výklenků budov, které míjíme. Při nalezení následuje oboustranné "Baf!"
Upgrade: Hledáme vílky s foťákem či telefonem v ruce a než se na ně podíváme, nejprve je vyfotíme. Ony ideálně dělají různé ksichtíky a obličeje. Pak se společně nad fotkami bavíme.
A co funguje u vás, abyste byli rychleji doma a neměli u toho slzavé údolí?
Žádné komentáře:
Okomentovat