Unschooling u nás poprvé

Pětiletá vílka je předškolačka. Nenavštěvuje žádné institucionální zařízení. Bavíme se spolu doma, děláme, co chceme a na čem se domluvíme. Je zřejmé, že postupně se naučila chodit, mluvit, zpívat písničky, přeříkávat básničky, poznat barvy či vyjmenovat roční období. Nikdy jsme ji nic cíleně neučili a přesto toho už hodně umí. Zjednodušeně řečeno, nějak takto funguje unschooling. Vždy jsem přemýšlela, jak se ale dítě začne samo učit třeba dějepis nebo matematiku. A právě dnes k nám přiletěla taková první unschoolingová vlaštovka.

Vílka si sama vytáhla malou tabuli a křídu. Na zem si položila tabulku s předtištěnými čísly a začala pracovat. Opsala jedno číslo a přidala k němu křížek...V té chvíli jsem si všimla jejího počínání a moje srdéčko zaplesalo. Přisedla jsem si k ní a zjistila jsem, že křížek je znaménko plus. Společně jsme za plus dopsali další číslo. Ukázala jsem jí ještě "rovnítko" a jak se příklad spočítá.

Moc ji to bavilo a chtěla počítat dál.

Otočila tabuli a začala příklady psát fixou.

Mladší vílce se psaní po tabuli moc líbilo a úporně se dožadovala také psát. Nakreslili jsme jí čáru, kde může kreslit ona.

Pětiletá pokračovala v počítání, používala při tom prsty. Vypočítali jsme spolu ještě řadu příkladů. Měla velikou radost, že objevila novou věc, byla přímo nadšená, šťastná.

Byla to první nadějná unschoolingová vlaštovka. Nikdy jsme společně matematiku nedělali. Neukazovala jsem jí ani matematická znaménka, ani že je možné sečítat dvě čísla. Sama se k tomu dopracovala, až byla připravená a otevřená pro počítání. A právě v té chvíli ji to vnitřně naplňuje a jde naprosto samo od sebe. Učí se spontánně, sama od sebe a právě proto nejlépe. Nádhera!