Už nemrzne, ledy roztály a tak jsme si kluziště udělali doma. Roční vílka našla leštěnku na nábytek a šikovně se jí ji podařilo vylít zrovna mezi dveřmi z obýváku do předsíně. Snažím se to rychle setřít suchou i mokrou hadrou. Hulákám na starší vílku, ať ji ani nenapadne se těmi místy procházet.
Výborně, zrovna k nám přichází paní odečítat stavy vody a tepla. Mám radost, že jsem to stihla setřít. Jenže jsem netušila, že jsem se přepočítala. Podlahu jsem si bezvadně naleštila. Já s děckem v náručí, i přes všechnu snahu tomu zabránit, hážu záda. Obě jsme si pěkně natloukly. Naštěstí se nic vážnějšího ani jedné z nás nestalo. Sedím na zemi v předsíni, děcko řve jak protržený. Do toho mi paní podává lejstro k podpisu a tváří se, jakoby tohle byla úplně standardní situace.
Tahle prihoda me naprosto krasne rozesmala. Tyhle situace s detma jsou naprosto bozi, i kdyz v te chvili vim, ze clovek ma vetsinou jiny nazor. Hlavne, ze se Vam nic nestalo!
OdpovědětVymazat