Potřebujeme sklenici, polystyrenové kuličky (třeba výplň do kojícího polštáře) a nějakého panáčka. Rozhodly jsme se, že si uděláme z papíru a papírové lepící pásky sněhuláka.
Vílka namačká papírový kapesníček do kuličky.
Já ji oblepím papírovou lepící páskou. Uděláme tak další dvě kuličky a všechny připelíme k sobě.
Pak fixou namalujeme sněhulákovi obličej.
Přilepíme na víčko.
Do sklenice nasypeme polystyrenové kuličky. (pozn.: Na ty pozor, velmi snadno se zelektrizují a pak se na všechno lepí. Vím to velmi dobře, jelikož jsem večer před naším vyráběním dostala nápad, že si to zkusím "nanečisto" bez vílek. Kuličky jsem přesypala do sklenice, zavíčkovala, zatřepala. A pak mě napadlo sklenici zase otevřít a kuličky vrátit zpět do sáčku. Velmi snadné zadání, viďte? Po odšroubování víčka začaly vystřelovat ze sklenice ven. Přesypat do pytlíku je nešlo, rukou nabírat byla další nesmírná blbost. Výsledkem byly moje ruce celé obsypané bílými drobnými kuličkami. Scénka jako z Pata a Mata.)
Zavíčkujeme...
...a sledujeme, co se stane, když zatřepeme
Kuličky se zelektrizují a nalepí se na sněhuláka. Zkoušíme přejet sklenici zelektrizovaným pytlíkem a nebo hřebenem. Sledujeme, jak se kuličky samy hýbou. Jako pokus dobrý, ale pak přichází na řadu otázka PROČ (což je samozřejmě správně)...a teď vysvětlete 4letému dítěti fyzikální pojem statická elektřina. No, zapotili jsme se s mužem oba. Dle výrazu dítěte soudím, že se nám nepodařilo najít ta správná slova, která by vyvolala alespoň malé pochopení daného jevu.
Žádné komentáře:
Okomentovat