Doma se pouštíme do výroby i s osmiletou kamarádkou, která za námi přišla na návštěvu. Nejprve dám dětem svačinku v podobě jogurtu ve skleničce. Během jídla si vybírají figurku do sněžítka. Mám dobrou náladu, jak se to v poklidu odvíjí, když mi při utírání skleniček jedna z nich spadne na zem. Následuje pláč (ne můj, i když k němu nemám daleko), hledání jiné vhodné skleničky. A nácvik řešení takové situace, kdy nevíme, čí sklenička to byla. Zjišťuji, že osmileté dítě je už rozumné natolik, že bez mrknutí oka přijímá novou skleničku. Čtyřletá vílka se uklidnila a můžeme pokračovat.
Použijeme tavnou pistoli a zvířátka přilepíme na víčka.
Do skleniček vsypeme třpytky, zalijeme vodou a našroubujeme víčka. Se skleničkami zatřepeme a sledujeme, co se děje.
Třpytky se nějak drží nahoře, efekt není takový, jaký jsem si představovala. Dětem to nevadí, třepou skleničkama jako o život. A nakonec se oběma zvířátka uvolní. Čtyřletá mě s křikem nutí to znovu přilepit. Osmiletá volá, že je to stav beztíže. Když se jí ptám, jestli chce tygra taky přilepit, nesměle špitne, že třeba jo.
Ještě pár takových skleniček, výběr správných třpytek a určitě bych byla ve výrobě domácích sněžítek nepřekonatelná...škoda, že se toho nedočkáme:-D
Žádné komentáře:
Okomentovat